zobrazit:

Universal Audio plug-iny UAD-2 - 2. díl

Testovaný nástroj(e): 

1176LN

Opravdu univerzální FET kompresor limitér, který se nachází ve většině základních balíčků u akcelerační karty UAD. Má trošku specifické ovladače - Input, Output, Attack, Release, Ratio se volí tlačítky s přednastavenými hodnotami. Chybí ovladač Treshold, víceméně nám jej nahrazuje právě ovladač Input. Použil jsem ho snad již na všechny různé stopy a nástroje, včetně mixu a dá se říct, že všude úspěšně a bezproblémově zafungoval. Jako věčný hnidopich, nedůvěřivec a tester vždycky přemýšlím, zda bych stejného efektu dosáhl třeba nějakým kompresorem, který je přímo v instalaci Cubase (VST Dynamics apod). Odpověď je sporná. Možná ano - snad, po dlouhém nastavování -, nebo taky úplně ne.

Co je ovšem fascinující na většině plug-inů UAD (potažmo jejich hardwarových vzorů) je intuitivnost a rychlost, jakou se dobereme cíleného nastavení. Uvedu jeden příklad, který hovoří za vše. Stalo se mi teď například, že jsem (samozřejmě ne poprvé) řešil problém s kopákem (originálním zvukem z mikrofonů, ne samplem), údery byly stále moc rozdílné, měnila se barva, špatně se prosazoval v mixu. Nasadil jsem na stopu 1176LN, lehce přidal Input, Output a zkrátil Attack a měl jsem víceméně to, co jsem potřeboval. Asi za dvě vteřiny nastavování. A to samé platí opravdu i u většiny ostatních plug-inů. 1176LN v černém provedení, má své bílé dvojče 1176SE, což je hardwarová limitovaná série, funkčně jsou ovšem obě naprosto totožné. Stejné vlastnosti - jako univerzálnost, intuitivnost a rychlost nastavení - zcela jistě platí i pro další z nabízených UAD simulací kompresorů a limitérů, jako třeba Teletronix LA-2A (taktéž součástí UAD setů), LA-3A, Fairchild 670, dbx 160 atd., všechno nekompromisní praxí ověřené modely, které jsem, byť jen ve čtrnáctidenním demo režimu, vyzkoušel.

SPL Vitalizer MK2-T

Simulace, jejíž hardwarový originál mám umístěný v racku pro živé ozvučování a používám ji v podskupině na „přivonění“ zejména bicích nástrojů na basech a výškách (kopáku, bubínku a tomů a podle potřeby dalších nástrojů přimáčknutím do podskupiny) - je to v podstatě enhancer s lampou uvnitř pracující s unikátní patentovanou metodou precizní německé firmy SPL. S použitím bych ho opět směroval na projasnění nástrojů, i opatrné použití na celkový mix může přinést dobré výsledky. Pokud bych měl srovnat plug-in s hardwarovým vzorem, můžu říct, že „dělá opravdu to samé“.

Little Labs Voice of God Bass Resonance

Další výborný plug-in z kategorie enhancerů je taktéž jedna z vlajkových lodí UAD. Už z názvu lze vystopovat, na co je určený. Tento velmi jednoduše ovladatelný (potenciometry Amplitude a Frequency) enhancer „umí“ kromě přidání harmonického (zde cíleně basového) spektra tuto frekvenci ještě opravdu slyšitelně posouvat, takže například u kopáku máte pocit, jakobyste přímo ladili blánu na bubnu. Funkce a použití jsou výborně předvedeny v demo videích na firemním webu, kde jsou ukázky použití na mluveném slově a právě na kopáku.

EMT 250

Druhý z plug-inů, na který jsem využil pětisetdolarový voucher. Barva a sound této simulace legendárního pákového reverbu se mi opravdu velmi zamlouvala a od doby, co jej vlastním, jsem ho s úspěchem použil v mnoha nahrávkách na vokálové a nástrojové stopy. Kromě reverbu tento plug-in umí ještě Delay, Phaser, Chorus a Echo, můžeme poslechnout i pouze samostatný efektovaný signál. Kdybych měl brát svou osobu zase jako nedůvěřivce, tak u mě dlouhou dobu převládala nedůvěra vůči plug-inům reverbu obecně. Před nějakými dvěma třemi roky jsem si například koupil CRS Reverbs a můžu říct, že jsem úplně spokojený nebyl - (můj) problém je, že v reverbu stále slyším jakoby opakující se vzorek - sampl, což u EMT opravdu není. Pokud bych měl zmínit další plug-iny, jako například Real Verb Pro či Dream Verb Room Modeller, tak pro ně taktéž platí víceméně to, co pro EMT, pokud jde o jednu z vlajkových lodí UAD Lexicon 224, tak to je opravdu zdařilý a zvukově věrný kousek, který je prostě nutno vyzkoušet, jeho popis by byl na samostatný testík, a který mám v plánu si v brzké době pořídit. Jeho cena je 299 dolarů, což se někomu může třeba zdát mnoho, ovšem vzhledem k cenám originálních hardwarových efektů (pokud jdou vůbec ještě sehnat) je to pořád jen zlomek jejich ceny.

Co se týká ekvalizérů...

Docela jsem si oblíbil Pultec EQP-1A - parametrický EQ s předem nastavenými volitelnými frekvencemi, kdy můžeme měnit Q parametr (Bandwidth), zvolenou frekvenci přidáváme ovladačem Boost a ubíráme ovladačem Atten. Tento model pro basy a vyšší středy až výšky je opět v základních balíčcích UAD, rozšiřující model samostatně pro nižší a vyšší středy je nutné dokoupit, má označení MEQ-5, kdy celý plug-in má pak název Pultec Pro EQ. K tomuto ekvalizéru mohu říct jen podobné věci jako výše, kdykoliv jsem potřeboval přibarvit bicí, kytary atd., přiostřit je či zčitelnit, vždycky mi nějaká vybraná frekvence vyhovovala a použil jsem ji. Nastaveno opět velmi rychle a pohotově. Na podobném principu pracuje i další z vlajkových lodí UAD a sice Manley Massive Passive. Jedná se o čtyřpásmový parametrický pasivní ekvalizér, kdy volíme Q a přednastavenou frekvenci a podle toho, jestli zvolíme přepínačem Boost nebo Cut, danou frekvenci přidáváme nebo ubíráme. Jelikož je simulovaný ekvalizér jen z pasivních součástek, má charakteristický sound a dá se říct, že jakákoliv rozumně navolená korekční změna zní příjemně a nenásilně. Massive Passive patří s magnetofony a Lexiconem k dražším v nabídce a zcela jistě stojí za podrobnější vyzkoušení. Styl práce s ním je přece jen trochu jiný, než jsme většinou zvyklí, ale výsledek obvykle stojí za to.

Samostatnou kapitolou UAD jsou simulace korekčních modulů z legendárních mixpultů, SSL, Neve, Harisson, Trident, Helios - ty by byly opět na minimálně jeden samostatný test. Zkoušel jsem je téměř všechny v demo režimu a opět, provedené korekční změny zní příjemně a nenásilně, prostě tak nějak hotově. Více k nim můžu říct jenom to, že je třeba je opravdu v klidu vyzkoušet a porovnat, posoudit jejich důležitost ve vaší práci a vašich projektech a následně zvážit nákup některé nebo některých z nich.

Precision Mix a Mastering Series

Zde mě zaujal Precision De-esser, který jsem si následně pořídil a používám ho, má přeladitelnou frekvenci sykavek, Treshold s rychlým nebo pomalým záběrem a šířkou záběru Width. Slušně pracuje Precision Limiter, jen mě nějak úplně neoslovil Precision Maximizer, i podle video ukázek na webu je jeho použití spíš na takové „předkopnutí“ mixu než na finální maximizaci. I když konečná hlasitost a podoba nahrávky je vždy souborem mnoha za sebou jdoucích procesů, které v průběhu času různě měníme.

Třešničky na dortu

Poslední zmíněnou kategorií jsou plug-iny, kterým říkám třešničky na dortu, a jsou to třeba MXR Flanger/Doubler, Boss CE-1 Chorus, EP-34 Tape Echo nebo Roland RE-201 Space Echo - zejména k poslednímu jmenovanému originálu mám osobní vztah, neboť jsme jej používali v kapele, kde jsem působil před vojnou. Vzpomínám si na harmonikovitě naskládaný pásek nahoře pod krytem, a když se náhodou někým z nás „přehulily“ parametry a echo se dostalo do zpětné vazby, přiletěl hned tehdejší zvukař se slovy „co blbneš“, tak až skoro přehnaně si majitelé těchto věcí za minulého režimu vážili. Když se právě ona zpětná vazba ozvala z nynější simulace, hned jsem zavzpomínal. Opravdu věrné. Beztak ho tehdejší zvukař v době nastupujících rackových digitálů někde za babku prodal, dnes by to byl skoro muzeální kousek. No a pokroutit a pohrát si například s Moogem Multimode Filterem byla opravdu radost a hrál jsem si opravdu jak malé dítě. Jen je u těchto „třešniček“ skutečně nutno zvážit, nakolik jsou pro naši práci nebytné a potřebné, abychom za ně zaplatili. Taky totiž něco stojí a záleží na typu hudby, kterou nahráváte, zpracováváte či jinak tvoříte, někomu se třeba nemusí hodit vůbec.

Pár dobře míněných rad na závěr

Nejdůležitější, co je třeba říci je, abyste od UAD neočekávali nějaký samospásný zázrak. Úkolem těchto kvalitních a věrných simulací rozhodně není udělat prvoplánově ze špatné nahrávky výbornou. Pomocí přirovnání bych to charakterizoval asi takto: UAD je vlastně takové „koření“, kterým když se vhodně a přiměřeně „dochutí“ jednotlivé stopy v projektu a stopa mixu, může vzniknout příjemný ingredienčně sladěný a vyvážený „pokrm“. Přičemž míra a konečný výsledek tohoto „dochucení“ je samozřejmě v našich (vašich) uších a rukách.

Pokud se rozhodujete, kterou variantu a výkonnostní třídu zakoupit, je třeba zvážit, jakým systémem a na jak velkých a složitých projektech pracujete. Jednoprocesorová Solo je určena opravdu jen na základní práci s několika stopami, Duo je takový zlatý střed, pokud ovšem řešíte mnohastopé projekty ve vysokých samplovacích frekvencích, kdy míníte každou stopu osadit simulací magnetofonu a přitom použít ještě další plug-iny, raději nepřemýšlejte o ničem nižším než o verzi Quad. Je třeba si uvědomit, že například u Duo při samplovací frekvenci 88,2 kHz osadíte magnetofon asi na čtyři až pět stop a je vymalováno a UAD měřič výkonu je na 100 %. Tato simulace na jedné stopě při této frekvenci zvedne zatížení UAD procesoru(ů) asi o 17 %, ostatní plug-iny už sice tak „nepapají“, ale předpokládám, že Studery a Ampexy budete všichni osazovat často. V nižších samplovacích frekvencích je už situace o něco lepší, uživatelé Cubase mohou třeba ještě využít funkce Freeze, která proces na dané stopě spočítá a „zmrazí“ a tím už nadále neubírá výkon.

Pokud se ovšem rozhodnete do ní znovu zasáhnout, je třeba ji „rozmrazit“, provést úpravu a zase „zmrazit“. Dá se takto pracovat a tím ušetřit výkon i peníze za nejvyšší třídu Quad, daň tomu je ovšem jistý nekomfort a nepohoda. Pokud (jako já) proháníte míchačku přes analogový pult a používáte Bus (skupiny), je možné například simulaci Ampexu nasadit na celý Bus, aktivovat Unlink a nastavit si každý kanál (nástroj) samostatně, tím se dá taktéž ušetřit. Příklad - pokud máte v projektu třeba patnáct vokálových stop a všechny je směrujete do jednoho stereo Busu, můžete „magnetofonovat“ celý Bus jednou, ne každou stopu zvlášť.

Pokud jde o typ balíčku UAD, nechcete-li vyloženě set zaměřený třeba na simulace korekcí pultů Neve nebo verzi Omni stojící přes sto tisíc a obsahující všechny plug-iny, pak bych doporučil koupit Duo nebo Quad Flexi, u kterých je v ceně pětisetdolarový voucher na další nákup dle vlastního výběru, což se mi jeví jako nejvýhodnější varianta. Pro majitele Maců jsou určeny verze Satellite s externí kartou ve stříbrné krabičce propojenou přes FireWire.

Další důležitá rada se týká zkoušení a testování jednotlivých plug-inů. Přátelé, je jich opravdu hodně, spousta z nich se nám do dnešního testu nevešla, nespěchejte a „neodpalujte“ si (jako já) zbytečně čtrnáctidenní dema, pokud víte, že nebudete stíhat si ty již aktivované pořádně vyzkoušet. Respektive vyberte si jich vždy raději menší počet, ten řádně prověřte a pak si teprve aktivujte další. Jde přece o to, že co se vám bude jevit jako potřebné a nezbytné, to následně zakoupíte. Pracujte pokud možno na opravdových projektech, ne na simulovaných, kdy si naimportujete skladbu/mix a zkoušíte, co která simulace dělá. Pokud mícháte konkrétní nahrávku či zpracováváte konkrétní projekt, hned plug-iny použijte v aktuálních situacích, jež vám vyvstanou. Tak mnohem lépe poznáte, jak je nebo není ta která simulace pro vaše potřeby vhodná.

Firmě Universal Audio nelze upřít, že to má skutečně po všech stránkách zmáknuté. Věrný design plug-inů (včetně například odřeného krytu magnetofonu) se zcela jistě taktéž podílí na jejich obchodním úspěchu. No řekněte sami, zajímala by vás tak jako teď simulace magnetofonu, kdyby se na monitoru netočily dvě cívky? UA má výborně zpracovaný web, u každého z plug-inů je video ukázka použití v praxi, hned vidíte cenu, hned můžete objednat. Navíc pro vás jako zákazníka stále chystá nějaké slevy, věrnostní kredity, o nichž vás e-mailem informuje, uvidíte, že je budete mít rádi. A ještě dvě pozitivní věci na úplný závěr - jedna z nich je informace pro majitele studií od hlavního distributora UAD u nás ohledně nelegálního použití: plug-iny fungují pouze s dodanou akcelerační kartou, bez ní nejedou! Jsou napsané přímo pro výpočty procesorů na těchto vlastních kartách. Takže žádné, že vám kapela, co si přijela jen nahrát bicí, řekne: „Ty ještě nemáš Waves Ultra Gold Platinum Titanium Helium Bundle?“ A vy jen smutně: „No, nemám.“ Prostě kdo nemá akcelerační kartu, nemá UAD - tak je to. A druhá věc je nápis na krabici: Made in U.S.A. Tak krásné, že tam jednou není China, co říkáte?

Ještě úplný konec toho testu. Na té krabici je přesně: Designed, made and printed in the U.S.A.

Autor: 
Víťa Křivánek