zobrazit:

Sennheiser IE 60 a IE 80 - špunty jako víno, nikoliv však na víno

Protože nedělám mrtvýho brouka a napsal jsem do tohoto foliantu kromě jiných i pár článků o sluchátkách (viz 3/2009 str. 48, 4/2009 str. 44, 10/2009 str. 119, 5/2010 str. 82 a 9/2011 str. 68), sešla se mi v baráku sluchátka další. Značka Sennheiser patří podle mě k několika málo jménům, jejichž výrobky v podstatě nemá cenu strkat si v krámě na hlavu, pokud nechcete být za vola, protože od nějakých 800 či 1000 Kč výš (podle vaší osobní hranice) tyhle věci slušně hrají a spletete se jen opravdu výjimečně. A jemnější nuance odchytíte stejně až na vám známé aparatuře a v klidu vám známého prostředí.

A taky bohužel bývá skoro pravidlem, že s lineárně rostoucí kvalitou roste exponenciálně cena výrobku. Je proto otázkou, jestli si u těch hodně drahých a nejdražších jejich kvalitu spíš jen namlouváte, než že byste ji skutečně vnímali.

Kolem a kolem

Převodní systém testovaných sluchátek označuje výrobce výrazem intra-aural (viz stránky www.sennheiser.cz). Místa na papíře dost, tak si pojďte napřed přečíst, jaká sluchadla jsou vůbec k mání, když jsem vám těchto pár termínů v široce obecném povídání o sluchátkách v čísle 3/2009 upřel.

Sluchátka anglicky nazývaná circum-aural, ryze česky, možná zavádivě, zvaná velká, obepínají svými náušníky ucho kolem dokola. Pokud nemají náušníky či vnějšky mušlí průzvučné, dobře izolují posluchače od okolí.

Další odrůdou jsou sluchátka nazývaná supra-aural, nejčeštější, i když nenázorný překlad by asi byl středně velká nebo malá, podle toho, jaká doopravdy jsou. Jejich náušník měkce sedí na uchu. Zvukově od okolí izolují obvykle méně než předchozí, podle konstrukce tedy bývají otevřená nebo polouzavřená. U ucha je drží buď hlavový most na temeni u větších typů, ty menší pak hlavový nebo týlní most nebo méně často i záušníky podobné zahnutým ouškům běžných brýlí.

Dalším konstrukčním typem jsou sluchadla zvaná intra-aural, jež tu právě testujeme. Jejich dominantní vzhledovou vlastností je, že nemají žádný náušník, ale pracují přímo do člověčího zvukovodu. Dělí se na dva podtypy. Takzvané pecky (anglicky earbuds) mají konstrukci eletroakustického převodníku blízkou zmenšeninám předchozích. V uchu se zasouvají mezi kozlík (latinsky tragus, což jest taková ta záklopka zvukovodu zepředu člověčího ucha), antitragus (protilehlý hrbolek) a spodní část anthelixu čili vnitřního závitu boltce. Kabel obvykle vychází mezikozlíkovým zářezem (incisura intertragica). Někdy taky mohou být v uchu přidržena týlním mostem nebo zmíněnými záušníky. Měkkou část mušle nemají buď vůbec nebo jen tenkou výstelku po vnějším obvodu. Nejčastějším jejich provedením jsou levnější pouliční sluchátka, i když lze najít i výjimky blízké standardům high-end. V uchu sama obvykle moc nedrží, aspoň ne v tom mém, a od okolí zvukově izolují méně než předchozí circum-aural nebo následující špunty, což ale zase může být pro osobní bezpečnost jdoucího posluchače i dobře.

Druhý z podtypů - špunty (anglicky in-ear headphones nebo in-ear monitors) - se zasouvají přímo do vchodu zvukovodu (latinsky meatus acusticus externus). Konstrukce jejich vyústění se proto podobá víc budičům tlakových výškáčů, protože hrají do tenké trubičky ústící někde napůl cesty mezi boltcem a ušním bubínkem (membrana tympani). Kablík ze sluchátka taky většinou prochází přes incisura intertragica. V uchu špunt drží pomocí měkké, obvykle stupňovitě kónické vložky, kterou lze pro velenáročné za nemalý peníz odlít vašemu uchu na míru. Vzhledem k nižší hmotnosti drží ze všech sluchátek v uchu asi nejlépe. Pokud vám sedí měkká vložka a nezavadíte za kablík, shodíte je těžko.

IE 60 a IE 80 - popis vnější

Oboje, Sennheiser IE 60 i IE 80, jsou ve firemní nabídce těch luxusnějších sluchátkových špuntů a jež oboje konstrukčně navazují na úspěšnou produkci starších modelů IE 6 a IE 8. Jsou určeny jak pro venkovní poslech, tak pro sluchátkový odposlech pódiový. V režiích se uplatňují spíše větší typy, i když libovůli nelze klást překážky.

Začněme zvenku. Dokonce i firemní škatuláři jsou velice kreativní, takže dostat se přes reprezentativní balení bez rozsápání krabičky vyžadovalo chvíli intelektuálního úsilí. Kartónové balení s plastovými průhledy je uzavíratelné malým plochým magnetem na boku. Pak vysouváte tvarované průhledné plastové přířezy a odlupujete kabel od úchytek.

Oboje sluchátka obsahují bohaté příslušenství. Hlavně praktickou přepravní šuplíčkovou krabičku 97 x 71 x 28 mm, do níž lze bez šmodrchanců smotat na připravenou pevnou kostřičku i kablík, vejdou se náhradní ušní vložky, zasunuto je v ní taky malé čistítko a pro IE 80 zároveň „nastavovátko“. Za dvířky podobnými pro baterie je zasunut vlhkost lapající pytlíček se silikagelem. V další přiložené papírové krabičce jsou úhledně sesumírovány jednak brýlové záušníky, klipsnička na přidržení kablíku k čemukoliv, dále stručný návod s výzvami v mnoha řečech, jak se sluchátky přežít v terénu, neohluchnout, ani nebýt přejet. A v neposlední řadě pytlík náhradních ušních vložek v počtu a sortimentu, že by uspokojily jak drobnou Sněhurku, tak i všechny její veleušaté trpaslíky včetně Šmudly. Sluchátka s takhle vymakaným a tak do detailu dovedeným příslušenstvím jsem ještě v ruce neměl.

Přiložené záušníky jsou plastové výlisky, do nichž se vmačká kablík, ale se sluchátkem jinak spojeny nejsou. Ten pak nevychází běžně dolů přes incisura intertragica, ale dopředu šikmo vzhůru závitovo-kozlíkovitou rýhou (sulcus helicotragicus) a záušníkem vzadu okolo boltce dolů. Záušník přidržující kablík je tak další silou držící špunt v uchu.

Samotná sluchátka jsou elegantní, IE 60 mají černé plastové tělo, u IE 80 tvoří zadní část plíšek z ušlechtilé oceli, v němž je na okraji malý otvor s trimrem tónové clony. Nástrojem k tomuto nastavení může být hodinářský šroubovák s jednoduchou drážkou nebo opačný konec čistítka ve vysouvací přepravní krabičce.

Tělíčka sluchátek jsou asymetrická vůči svislé předozadní rovině, takže které je pravé či levé nezáleží jen na zapojení konektoru.

Oba typy testovaných sluchátek opatřili kabelem 1,2 metru dlouhým, 2 mm tlustým. Spojení kablíků zprava a zleva je v délce 40 cm od sluchátka poctivým plastovým náliskem doplněným ještě pohyblivou plastovou sponou. U IE 80 lze kablík nedestruktivně odpojit, což zlevňuje případný servis.

Údaje technické

Kromě reálného odporu a závislosti impedance na frekvenci, jež jsem si dovolil změřit, jsou ostatní údaje přejaty od výrobce. Údaj o citlivosti pro 1 mW příkonu byl vypočten. Závislost impedance sluchátka na frekvenci u obou typů vykazuje dvě osobitosti. Jednak je to téměř absolutní shoda, přesněji téměř neměřitelná neshoda v průbězích obou kanálů jednoho páru. Dále, charakteristická paralelní rezonance indukčnosti měniče a jeho mezizávitových kapacit leží až někde nad dopísknutím mé měřicí aparatury nad 1,2 MHz. Změřil jsem jen náběh této křivky.

Doslechem poslechem

K poslechovému srovnání jsem si nachystal dvoje další téhož výrobce, velká studiová sluchátka HD 280 Pro, a naopak malé pouliční špunty CX 270. Ty první jsou asi o třetinu levnější než IE 80, ty druhé stojí o něco víc než čtvrtinu, co IE 60.

IE 60

Rozdíl mezi charakterem reprodukce velkých sluchátek HD 280 Pro a testovaných IE 60 byl takový, že jsem ta velká radši odložil a porovnával víc s levnějšími špunty CX 270. HD 280 Pro mají zdůrazněné nejnižší basy trošku na úkor vokálových středů, naopak CX 270 i testovaná mají charakter zvuku podobný s jasným podáním vokálů a vyšších středů. Číselná hodnota zkreslení (THD = 0,1 % u IE 60 a 0,5 % u CX 270) je v reprodukci srovnáním patrná. Zvuk IE 60 je jasnější a přehlednější. Snad vlivem frekvenčních charakteristik se mi IE 60 při stejné impedanci obou zdála citlivější, přestože čísla hovoří opačně (120 dB u CX 270). Oproti porovnávacím mají IE 60 taky čitelnější oba okraje pásma, tedy nejnižší basy a nejvyšší výšky. Temně dýchající basy HD 280 Pro u nich ale nečekejte. Izolace hluku od okolí je s CX 270 srovnatelná, HD 280 Pro pochopitelně izolují víc, neboť cloní i část kostního slyšení.

IE 80

Charakter reprodukce IE 80 je podobný IE 60. Jasné a čitelné vokály a středy vůbec. Udávaná vyšší citlivost systému je taky slyšet oproti

všem třem ostatním. Vyšší frekvenční rozsah se projeví o malé poznání cinkavějšími činely, pokud je nestáhnete tónovou clonou. Ta je na nejvyšších výškách lehce patrná. Ovšem clonu nastavujte buď na sundaném sluchátku nebo před zrcadlem. Špunty jsou taky asymetrické v předozadní svislé rovině a dobře sedí v uchu, pokud jsou na kablíku záušníky. Pokud posloucháte bez nich s kablíkem přímo dolů, seděly mi lépe stranově prohozené - pravé sluchátko v levém uchu a naopak. Zvuk opět velice jasný, čistý brilantní, liší se od IE 60 méně než zvuk IE 60 od CX 270.

A tož tak

Oboje sluchátka hrají skvěle a precizně v celém slyšitelném rozsahu. Na obou typech si nejvýše cením především chytrého a bohatého příslušenství v podobě transportních krabiček s čistítky, náhradními vložkami do uší a pouzdrem na odvlhčovač. Je otázkou osobního rozhodnutí, jestli i tady platí věta z úvodu o neúměrnosti nárůstu kvality a ceny. Pokud hlavním důvodem k dvojnásobné ceně IE 80 má být šroubováčková tónová clona přímo na špuntu, je otázkou, jestli stojí za to. Jinak oboje mohu jen doporučit.

Autor: 
Mojmír Mohapl