zobrazit:

ESP/LTD Snakebyte James Hetfield Signature - elektrická kytara ze signované řady Jamese Hetfielda z Metallicy

ESP/LTD Snakebyte je elektrická kytara ze signované řady Jamese Hetfielda z Metallicy osazená aktivními snímači EMG 81 u kobylky a EMG 60 u krku. Levnější LTD variantu pořídíte za 33 890 Kč, tu dražší ESP pak za 67 749 Kč včetně DPH.

Americká formace Metallica patří bezesporu ke špičce světové metalové scény a takřka od svého založení výrazně ovlivňuje i vývoj tohoto žánru. Její frontman James Hetfield si od loňského roku připsal na své konto nový signature model kytary od firmy ESP s příznačným názvem Snakebyte.

Vznik legendární skupiny Metallica se datuje do roku 1981, kdy tehdy osmnáctiletý James Hetfield odpověděl na inzerát bubeníka Larse Ulricha a odstartoval tak úspěšnou kariéru této kapely. Tak jako u většiny světových hráčů i v jeho vybavení najdete úctyhodný počet kytar, signované modely nevyjímaje. V počátcích svého hraní používal téměř výhradně kopii Flying V, později, v roce 1984, přešel na Gibson Explorer. Zhruba v polovině devadesátých let se stává firemním hráčem americké firmy ESP, která v roce 1997 vyrábí jeho první signovaný model s označením JH-1, a s postupem let přibývají další typy. Tím posledním, představeným na NAMM Show 2011, je Snakebyte.

Snakebyte

Přiznám se, že bych se nerad pouštěl do slovního přepisu níže uvedené tabulky, ale alespoň to nejdůležitější. Jedná se o kytaru tvarem vycházející z Gibsonu Explorer. Tělo je mahagon, stejně tak krk, hmatník je vyroben z ebenu. Krk je do těla vsazen, žádné šroubování. Kytara je osazena třípolohovým přepínačem a dvěma potenciometry. Musím říct, že právě ty mě zaskočily, protože,, zvyklý ze superstratů, jsem očekával jeden jako volume a druhý jako tónovou clonu. Tak tomu u Snakebyte ale není. Vězte, že oba potenciometry ovládají hlasitost jednotlivých snímačů. V mezipoloze si tedy můžete nastavit vlastní poměr, a tím pádem i charakteristickou barvu zvuku. Tónovou clonu kytara nemá. Na zadní straně pak najdete kryt pro výměnu 9V baterie a kryt pro přístup k elektronice. Z boku je standardní 6,3mm konektor pro připojení k aparátu. Lak je dostupný ve dvou barevných odstínech - buď jako černý nebo jako sněhově bílý.

ESP vs. LTD

Při prozkoumání technické specifikace asi stejně jako já zjistíte, že obě kytary jsou vlastně identické, co se materiálů a osazení týče. Pátral jsem tedy dál a odpověď jsem nalezl přímo na webu výrobce. Modely s označením ESP jsou vyráběny v hlavní továrně firmy v Japonsku. Pozornost se věnuje zejména výběru dřeva a používají se ty nejlepší komponenty. Kytary pak kompletují zkušení kytaráři. Oproti tomu označení LTD poukazuje, řekněme, na „méně kvalitní“ produkci. Vyrábí se mimo Japonsko, momentálně konkrétně v Koreji, Indonésii a Číně, ve větších objemech a sériově.

Musím říct, že obě kytary jsou perfektně řemeslně zpracované. Nikde nic nevyčuhuje, potenciometry mají hladký chod, přepínač funguje přesně tak, jak má, nástroje jsou seřízené a ladí. ESP standardně osazuje svoje kytary strunami S.I.T., ale tloušťku se mi bohužel nepodařilo nikde vyčíst. Rozhodně jsou tvrdší, než bych čekal, a je dost dobře možné, že se jedná o Hetfieldův potah 0.11-0.48. Ovšem těžko soudit.

Po vybalení jsem opravdu chvíli měl dojem, že držím v ruce stejné kytary, ale při detailnějším prozkoumání se pár rozdílů přeci jen našlo. Na úvod můžu zmínit, že zatímco k LTD verzi dostanete navíc pouze sadu tří inbusů, ve verzi ESP se můžete těšit ještě ze zámků na řemen, klíče na seřízení, luxusního pouzdra, a samozřejmě nechybí ani certifikát kvality. Ale pojďme přímo k nástroji.

Prvním rozdílem je čistě kosmetický detail, a sice v barvě kobylky a potenciometrů. Na LTD najdete poctivou černou, na ESP pak, řekl bych, „tmavě šedý chrom“ (odhaduji na pokovování). Nicméně specifikace uvádí v obou variantách Black. Na další rozdíl pak narazíte při výměně baterie. Zatímco u ESP najdete pohodlný vyklápěcí držák, u LTD si do pouzdra přihoďte ještě malý křížový šroubovák. Tam je to klasika - dva šroubky a krytka. Různá loga na hlavách nástrojů snad netřeba zmiňovat :-)

Ostatní věci, jako krytka truss rodu, ladicí mechaniky, konektor pro připojení, funkce ovládacích prvků či perleťový had na dvanácté poloze, jsou u obou kytar stejné.

Jak to hraje a jak se na to hraje

Zastávám názor, že u každého nástroje nejde jen o to, jak sám o sobě hraje, ale taky jak se vám líbí, jak vám padne do ruky, jakou má barvu, jak je starý apod. Vnímáte jej nejen ušima, ale i ostatními smysly. Někdy se bohužel stává, že to kytaristé ženou do extrému a vsadí při hodnocení jen na jednu kartu. Třeba vyznavači vintage nástrojů často tvrdí, že „to není starý, to nemůže hrát“ :-) Ale proč o tom mluvím... Prostě vlivem tohoto přístupu člověk částečně ztrácí na objektivitě a mně se to teď stalo taky. Mně zase ovlivnila ta kvalita. Už od začátku jsem pocitově vnímal ESP jako „tu lepší“ a stěží se toho zbavuji. Docela by mě zajímalo, jaká by byla situace, kdybych o této značce nic nevěděl a dostal dvě kytary, aniž bych tušil, která si jak stojí.

ESP podle mě už na sucho produkuje líbivější zvuk. Takový pevný, bohatší, který pokrývá celé spektrum. Prostě se mi líbí víc. U LTD mi něco chybí. Zvuk mi přijde celkově takový „plechovější“. Nejspíš to bude to místo, kde se projevuje právě výběr dřeva a jeho zpracování.

Podobné pocity jsem měl i po zapojení do aparátu, i když musím říct, že díky identickým aktivním snímačům se rozdíl ve zvuku mnohem víc stírá. Myslím, že dostanete přesně to, co byste od takové kytary čekali, zejména při hi-gainu. Sytý silný zvuk, krásný sustain, žádné problémy s vazbou... Daní je zase naopak určitá „ztráta“ dynamiky. Záměrně se nepouštím do nějakých větších hodnocení. O tom, jak to hraje, si každý udělá obrázek opravdu nejlépe sám.

Při hraní vsedě jsem si nějak nemohl zvyknout na ten vyčuhující roh pod pravou rukou. S takovým tvarem těla jsem se ještě příliš nesetkal. Řešení se ukázalo v přehození kytary na levou nohu, jako když se hraje na klasiku. Kytara získá ten správný úhel a je po problému. Vůbec nejlepší je hodit kytaru na řemen a hrát vestoje. Musím zdůraznit, že je fakt perfektně vyvážená. Žádné podpírání krku, naklánění se nebo něco takového. V tomto směru opravdu velice příjemná záležitost.

Závěr

Pořád přemýšlím, jak s takovou kytarou vlastně naložit. Přeci jen je to signovaná záležitost a tím, že si ji pořídíte, získáte vlastně i „kus“ Jamese Hetfielda :-) Podle mě je to něco, čím by si člověk měl udělat radost a mít dobrý pocit, že vlastní takovou kytaru. Samozřejmě na ni taky hrát! Tím narážím na to, že mě celkem zarazila cena. I v té levnější variantě vás čeká nemalá investice, takže jako „dělníka“ na tancovačku bych to úplně neviděl. Asi by bylo fajn mít taky nějaký vztah k Metallice, nekupujete přeci skříň nebo stůl. Myslím ale, že pokud už se z jakýchkoliv důvodů rozhodnete do toho jít a myslíte to s metalem (a Metallicou) vážně, odměnou vám bude opravdu kvalitní nástroj, který vás na pódiu nezradí a pozdvihne vaší osobnost.

konstrukce: vsazený, nešroubovaný krk

menzura: 24,75”

tělo: mahagon

krk: mahagon

hmatník: eben

počet pražců: 22

ladící mechanika: Sperzel

kobylka: Tonepros tune-o-matic

snímače: aktivní, EMG 81 (kobylkový)/EMG 60 (krkový)

ovládací prvky: třípolohový přepínač, 2x volume

barevný odstín: černá nebo sněhově bílá

cena: LTD 33 890 Kč, ESP 67 749 Kč

Lulu

Určitě jste už zaznamenali, že Metallica loni v říjnu vydala své nové studiové album Lulu, které vzniklo ve spojení s Lou Reedem. Mám pocit, že po úspěchu „černého alba“ z roku 1991 si Metallica udělala sem tam výlet k experimentu, ale takhle daleko podle mě ještě nezašli. Pamatuji si, že se celkem diskutovalo už o Load a ReLoad. Album St. Anger nejednoho ortodoxního fanouška nenechalo v klidu, navíc se tenkrát Metallica potýkala s osobními problémy. Určité zahojení pak přinesla deska Death Magnetic, která znamenala „návrat“ ke kořenům a k původní tvorbě kapely. Ovšem co udělá se stoupenci Metallicy Lulu, si netroufám odhadovat. Pokud jste ještě neměli tu čest, navštivte www.loureedmetallica.com/listen-to-lulu.php a řekněte sami.

Why the taped hand?

Už kolikrát jsem si říkal, proč si Kirk Hammett oblepuje pravou ruku páskou, až mi to jednou nedalo a trochu jsem zagooglil. Na internetu se dá najít několik (i úsměvných) teorií, ovšem ta správná údajně je, že mu praskala kůže na malíkové hraně. Když se více zaměříte na jeho styl hry, uvidíte, že při tlumení na kobylce poměrně výrazně zvedá ruku, což při delším hraní zřejmě způsobovalo právě takové zranění. Páska prý vše vyřešila a dokonce Kirkovi umožňuje i rychlejší hraní tím, že snižuje tření o struny.K dokonalosti to dovedl můj kolega, který jednou přišel do redakce taky se stejně zalepenou rukou. Ovšem levou...

Jak tedy vlastně tyto dva nástroje rozpoznat?

„... a ty máš kterou, vole...“ To jsme vyndali oba dva nástroje z pouzder, každý v ruce jednu, a věřte nebo ne, když sice víte, že ESP je originální řada kytar, které sesterská fabrika LTD dělá ty ekonomičtější varianty, a rozdíl byl patrný pouze z nápisů na hlavách kytar, člověk přeci jen znejistí. „LTD je ta dražší, je průraznější!“ kolega svařuje zakleknutý u hlavy lampového aparátu. „Ne. Je to ESP. Za prvý to vím a za druhý má líp vyřešený přístup k baterii.“ Naštěstí po chvíli hraní zjistíte, že nejen přístup k baterii je znakem vysněného originálu, ale že hlavně kultivovanost a projev nástroje vyšší třídy dělá ze hry radost, a lehkost, s jakou se hraje, dává poznat, že se skutečně vyrábí každá v jiné zemi a rozdíl není jen v koncové samolepce, jako tomu bývá u spotřební elektroniky.

Klady: 
kvalitní zpracování
jednoduchá konstrukce
vyvážení nástroje
zvuk
pocit ze hry
Zápory: 
u LTD nutno šroubovat pro přístup k baterii
Autor: 
Michal Snížek