zobrazit:

DigiTech iPB-10 - docela zajímavý „podstavec“ na iPad...

DigiTech iPB-10 je novinka v duchu dnešního trendu, tedy multiefektová stanice pro Apple iPad, která se zaklapnutím tabletu promění v plně programovatelný kytarový multiprocesor vybavený dvěma DSP procesory DNA2.

Dnes se podíváme na kytarový pedalboard, který sám od sebe neumí vůbec nic. Tedy nožní přepínače docela hezky cvakají, ale to je asi tak všechno. Taky je celkem těžký. Což je v tomto případě výhoda. Honit po pódiu čudly před sólem nebude určitě nic zábavného a příjemného. Ale... ano, když do výklopného rámečku umístíte iPad...

Je to tak, zařízení, která využívají tablety s dotykovými displeji, se množí jako houby po dešti. A je to jeden z možných směrů, jakým se bude vyvíjet digitální svět okolo nás. Budete nosit takovou placatou krabičku... a bude jen záležet na tom, kam ji položíte nebo do jakého zařízení ji zacvaknete... Takže si promítnete film na zeď, budete telefonovat, řídit auto, ovládat kuchyň... a hrát na kytaru. A bude to pořád jedna placka s dotykovým displejem.

Takže. Než zamknete iPad do rámečku v iPB-10, je potřeba ho „nabít“. Municí je aplikace Nexus, kterou si stáhnete z netu zdarma do svého iPadu. Cvak, a kytarový procesor je na světě.

Svět dotykových displejů se vyznačuje naivně dětskou grafikou, která ovšem splňuje účel. Skoro nad ničím nemusíte přemýšlet a stačí to, co vidíte na displeji, připlácnout prstem a táhnout někam jinam. Změna je hned slyšet a i vidět. V našem případě jsou zde vyvedené obrázky zesíků, beden, krabiček a pedálů, kde ihned poznáte jejich reálné předobrazy, takže vás zvuky, které uslyšíte, ani trochu nepřekvapí. Displej iPadu je už docela velký, a tak je vše přehledné. Dle rychlosti reakce při přepínání mezi zvuk lze usoudit, že i výpočetní výkon dvou procesorů Audio DNA2 DSP (vlastní audio čip DigiTechu), které jsou umístěné v iPB-10, je dobrý. Nikde jsem je nenačapal, že by mě prodleva vadila či nějak zásadně zaskočila.

Struktura software Nexus, který slouží k nastavení audio procesorů uvnitř pedálů, odpovídá realitě, jako byste si sami stavěli svůj aparát. Tedy kytarová hlava s klasikou, jako je gain, korekce, presence a volume... někdy více, někdy méně, podle typu. Dále si vyberete bednu. Malou, velkou, jedno-, dvou-, tří-, ne to ne, čtyřreprákovou. No a na zem si postavíte řadu krabiček. Z každého soudku efektu si můžete vybrat jednu a zapojit ji v libovolném pořadí. Tedy i kdy budou krabičky před pre-ampem a kdy budou za ním. Zde jen nesporná výhoda. Nezamotáte se do kabelu s jacky, ale taháte jen prstem po dotykovém displeji. Nicméně nemusíte úplně opustit analogový svět. iPB-10 je vybaven dvěma efektovými smyčkami. Jedna je určena pro připojení opravdového pre-ampu či předzesilovací sekce komba a vymění jej za digitální simulaci zesilovače. Druhá vřadí do efektového řetězce buď krabičku a nebo klidně celou řadu či další efekťák. Nabídka krabiček se chová jako kufřík. Když krabičku vytáhnete a zařádíte, tak už tam druhou nenajdete.

Když už jste s taháním prstíkem po skle spokojeni, můžeme se vrhnout na šlapání po nožních spínačích. V první linii je pětice, která volí celý preset, tedy celkový zvuk. V druhé linii je pětice, ke které si přiřadíte dle své libovůle jednotlivé krabičky. V řetězci jich můžete mít více, ale takhle ovládat jich můžete jen pět a chtěl bych vidět někoho, kdo by jich potřeboval víc. Vpravo si dupnete a vyměníte obě linie nožních spínačů za jiné, tedy odborně řečeno, změníte banku zvuků a vlevo lze ovládat analogové cajky, pokud jste si je zapojili. Posledním šlapadlem je expression pedál. Jeho funkce je zcela klasická, chod přiměřeně tuhý a pocit z něj, že by to mohlo i dlouho vydržet, tedy vše v pořádku. Při dotlačení špičky se přepne z volume režimu do kvákadla, pokud je zařazeno v řetězci. V nabídce si ovšem můžete místo hlasitosti navolit téměř libovolný parametr každého efektu či zesilovače a nechybí ani řízení těchto parametrů pilou, obdélníkem či sinusovkou, tedy tzv. LFO, které jsou k dispozici dva.

Co je v nabídce do efektového řetězce? Kompresor, zkreslovadlo, wah pedál, modulační, fázující, rotující a přelaďující krabičky, reverb, delay a noise gate... přesný seznam si jistě dokážete najít na internetu. Nicméně najdete zde vše, co se slavného a potřebného vyrobilo. I nabídka simulací aparátů je velká.

Pokud jste zvukoví puristi, tak dle mého můžete být příjemně překvapeni. Pokud zařadíte jen simulaci kytarového aparátu a jednu dvě krabičky, tak mě reakce na trsátko i barva příjemně překvapila. Jediný nešvar, ale to je nešvar všeho digitálního, je dynamika. Dále pak musím říci, že pocitově se chová efektový řetězec reálně. Čím více krabiček do řetězce zařadíte, tím více ztrácíte pocit, že zvuk ovládáte... začíná za vás hrát ona příslovečná chemie, ale to se bude dít i u reálného pedalboardu. A k té dynamice. Jen lehce pohladíte struny, a vše je v pořádku, přidáte, a pořád je to dobré, ale pak se do toho chcete opravdu opřít a najednou zjistíte, že to, co znáte z lampy, je nějak oříznuté. Nicméně musím říci, že pro někoho toto může být výhodou. Budete-li si jamovat s již zkomprimovanou nahrávkou z CD či mp3, zvuk se s ní krásně spojí, a na pódiu vám vlastně taky bude leccos odpuštěno. Nicméně ortodoxní bluesman s tím bude mít problém.

Zadní panel nabízí celkem slušnou řádku konektorů. Jackový vstup pro kytaru a sluchátkový výstup jsou asi samozřejmostí. Jacky pro obě smyčky pro pre-amp aparátu a pro efekty či krabičky jsou vybaveny odpínáním země, aby se daly odstranit síťové brumy indukované do zemních smyček. Konektory XLR jsou určeny pro profesionální stereo připojení do mixážního pultu (rovněž s odzemňovacím tlačítkem a navíc tlačítkem, které přizpůsobí výstup pro mix či aparát) a dva jacky pro připojení, odhaduji nejčastěji do koncového zesilovače aparátu. Levý je, jako vždy, určen pro mono provoz. A nakonec USB. iPB-10 po připojení USB do počítače se zobrazí v systému jako zvuková karta, která umožňuje zvuk nahrávat, ale i pouštět ven. Tedy jakýkoliv DAW by měl bez problémů fungovat. Jiný přístup z počítače, mám na mysli editování parametrů, jak se zdá, možný není. Vše si musíte nastavit taháním prstem. Řekl bych, že tohle vypadá na vartování Applu, aby jim nikdo nelezl do zelí.

Postřehy

Nyní bych zde uvedl několik postřehů, jak jsem si různě hrál s krabičkami a aparáty:

Ekvalizér je třípásmový a parametrický vždy s třemi volitelnými „kvéčky“. Někomu to možná nic neřekne, ale dá se s tím docela pěkně si pohrát s barvou zvuku. Jen zaleží na tom, kam ho zařadíte, když hned za kytaru, tak se to může dobře projevit ve zkreslovadlech a pre-ampu, a když za nakonec, tak máte pod kontrolou barvu celého zvuku. V nabídce je jen jeden kousek. Uvítal bych právě dva, jeden na konec a druhý na začátek.

Kvákadla jsou tři. Model CryBaby a Vox, a pokud mě paměť neklame, tak splňují chování svých předloh. Cry kvákne přesně v jednom místě, kdežto Vox je v tomto trochu umírněnější. Třetí celorozsahové je jen pro experimentátory.

Velmi dobře se chová bypass, který se aktivuje podržením libovolného nožního spínače v první linii. Vyřadí celý efekt, ale nechá zapojené analogové mašinky, co máte zapojené přes smyčky. Takže true bypass to asi nebude, ale i tak lze hrát na svoje cajky a až podle potřeby vřadit do svého zvuku efekt.

Reverby Lexicon jsou pěkné a dobré simulace prostorů. A je to udělané efektně. Než abyste se mořili s mořem parametrů, které jsou potřeba k slušné simulaci prostoru, tak každá krabička má již název určitého prostoru (Room, Hnalo...) a nakroutit můžete jen dobarvení.

DigiTech zde nabízí své hlavy, moderní „nagejnoivané“, ale i retro starou klasiku. Z opakovadel mě zaujala hezká krabička Echoes a i Reverse byl hezký.

Modulační efekty jsou zastoupeny všemi druhy, takže fázovat, filtrovat, rozlaďovat, rotovat, tremolovat, chorusovat... můžete na x způsobů. A tradičně, DigiTech se vyznačuje až krystalickou čistotou efektů, což bych přičetl filozofii technologie DSP - procesoru DNA2.

Kreslící krabičky mají vždy svoji předlohu, a pokud moje zkušenosti sahají, tak se jim barevně i chováním blíží docela dost. Nebýt oné zpropadené dynamiky... Ale na druhou stranu, pořád se to lepší a to, jak se simulovalo před pár lety, a dnes je trochu jiná káva.

Na konec...

Ke každému zvuku, který si vytvoříte, si můžete zapsat jeho název, podle jakého muzikanta jste zvuk dělali a i z jaké pecky zvuk pochází. Když by to nestačilo, můžete si udělat poznámku. Aplikace Nexus využívá možnost iPadu, takže je zde krásně graficky a názorně vyvedená nápověda, na stejné úrovni jako manuál ve formátu pdf, který si můžete stáhnout z webu.

Pohledy na takový procesor mohou být dva. Digitální, nepraktické, drahé... zlatá kytara, kabel a rovnou do aparátu. Známe takové kytaristy mezi námi. A nebo: Otvírá se pomalu, ale jistě svět, který se vintage světu nebude moc podobat. Elektronické zpracovaní zvuku si stale ukrajuje větší kus. A kytarové aparáty jsou jednou z bašt, které odolávají a odolávají a odolávají... Jak dlouho ještě?

Ale jedno můžu říci. iPB-10 mě překvapil svojí použitelností, která na první pohled nebyla vidět. Takže využití tam, kde nevadí vlastnosti digitálního zvuku, nic nebrání.

A pokud se bojíte o svého miláčka, tak pokud jste s programováním zvuků spokojeni, stačí zapsat nastavení do iPB-10 a do procesorů DNA2 a iPad můžete nechat doma.

pedálů a krabiček: 87

zesilovačů: 54

reproboxů: 26

presety: 100

tovární presety: 100

určeno: pro iPad2 a iPad

převodník: A/D: 24 bitů

vzorkování: 44,1 kHz

sekce DSP: 2x procesor Audio DNA2 DSP

Je ovšem pravda, že iPad musíte trochu „zašpérovat“, tedy vypnout hlášení o příchodu mailů a podobně, abyste taky v půlce kšeftu nebrnkali jen na sucho a koukali, co máte v mailové schránce.

Klady: 
pro majitele iPadu: další využití pro jejich miláčka
úroveň simulací a efektů
efektové smyčky pro analogový aparát a krabičku (efekty)
robustnost
Zápory: 
pro nemajitele iPadu: iPB-10 je jim skoro na nic :-)
možnost poškození displeje, pokud si iPad necháte v docku
jen jedna krabička s ekvalizérem
dynamika digitálního procesoru
Autor: 
Vladimír Švanda