zobrazit:

Blackstar Series One EL34 vs. 6L6 - „americký“ nebo „britský“ zvuk?

Dnešní test je zaměřen na srovnání dvou téměř identických zesilovačů. Slůvko „téměř“ představuje jinak osazený koncový stupeň - v jednom případě jde o čtyři elektronky EL34, v druhém o čtyři 6L6.

O rozdílném zvukovém charakteru těchto typů koncových lamp se už popsalo hodně papíru, v jednoduché zkratce se snad dá říci, že reprezentují představu o zvuku „britském“ na jedné, a „americkém“ na straně druhé.

U jedné „britské“ EL34 je zpravidla udáván maximální výkon před limitací 25 wattů, zatímco u „americké“ 6L6 jde o 30 wattů. Tato výkonová čísla mohou, ale nemusejí mít ten zásadní vliv na barvu zvuku. Jde totiž především o zkreslení a tady hrají významnou roli další důležité faktory - strmost, frekvenční odezva, charakter zkreslení apod. A tady se elektronky poměrně výrazně liší nejen podle konstrukčního typu, podle výrobce (použitý materiál, rozměry atd), ale i podle faktorů, které se v procesu výroby dopředu určit nedají (vacuum). Proto se výrobci lampových zesilovačů buď spoléhají na výběr renomovaných značek firem, zabývajících se výběrem lamp svými speciálními postupy (Groove Tubes, Ruby apod.), nebo se výběru lamp věnují sami. Výběr lamp je důležitý nejen kvůli kvalitě či odolnosti, ale především kvůli tzv „párování“, kdy jde většinou u koncových lamp o výběr párů, čtveřic, šestic atd., parametrově co možná nejbližších kusů.

V čem se tedy liší „britský“ a „americký“ zvuk?

„Britský“ zvuk, výkonem slabších a do zkreslení rychleji jdoucích EL34, je charakteristický svým zúžením do středů, které jsou však medově a hladce zabarvené, ve zvuku dominují, hustým aranžmá snáze prolézají a v sólech „ztlusťují“ vysoké tóny, takže se nepropadají, jsou táhlé a zpívavé.

„Americký“ zvuk naproti tomu zůstává frekvenčně rovnější, výkonnější koncové lampy jdou později do zkreslení, zato však mají velmi pevné a masivní basy, které se uplatní například v hutných, na kobylce kytary tlumených, pasážích kytarové hry. Zkreslení se tady nedosahuje v koncovém stupni (většinou zůstává jen u komprese basových, na přenos energeticky nejnáročnějších frekvenčních spektrech). Výsledkem je nadupaný, na basech mohutný, tlačivý zvuk, často v high-gainových předzesilovačích už dostatečně zkreslený. V sólech se zvuk může více utápět, ale právě vhodnou kompresí, nebo jen lehkým nakreslením koncového stupně, se tento propad může do podstatné míry vhodně eliminovat.

Rozdílnost „britského“ a „amerického“ zvuku by se dal snad demonstrovat i na jiných elektronkách, například „britské“ EL84 (kolem 15 wattů) a „americké“ 6550 (až 45 wattů), ale právě velký výkonový rozdíl mezi nimi může tuto otázku barevnosti zúžit pouze na vliv výkonu. Avšak že svou roli hrají i jiné faktory, dokazují právě výkonově docela blízké EL34 a 6L6.

Pojďme zpátky k firmě Blackstar, kde nám tento fenomén paradoxně trochu zkomplikovali. Tam se totiž rozhodli rozdíl mezi „britským“ a „americkým“ zvukem elektronicky napodobit bez ohledu na typ použitých koncových elektronek. Tuto svoji pantetovanou funkci nazvali ISF, která v podobě otočného ovladače umožňuje nejen volbu - buď „britského“ , anebo „amerického“ zvuku v krajních polohách dráhy, ale nabízí možnost mixu kdekoli mezi nimi. A že se firmě povedla, svědčí její uplatnění napříč celou řadou výrobků Blackstar, od malých komb až k plně lampovým čtyřkanálovým hlavám.

Připomeňme, že zesilovače řady Series One kromě námi testovaných osazení (tedy EL34 a 6L6), nabízí i nejsilnější variantu S 200 s lampami KT-88. A protože podrobnými testy už na stránkách Muzikusu prošly, zaměříme se vyloženě na porovnávání identicky nastavených kusů.

Nastavení

U obou zesilovačů se jedná o dva plně nezávislé kanály, tedy s oddělenými korekcemi, přičemž každý z těchto kanálů se navíc dvojí do dvou gainově a hlasitostně odlišitelných předzesilovacích sekcí.

V Master sekci najdeme ovladače Resonance (basy), Presence (výšky), Volume (hlasitost). Výslednou a konečnou hlasitost však určuje Power (patentovaná elektronická výkonová brzda).

Oba zesilovače byly nastaveny takto:

- nastavení prvního kanálu: sekce Clean - Gain na 12 h, Volume na 17 h (max), sekce Crunch - Gain i Volume na 17 h (max), společné korekce Bass, Middle, Treble, ISF - 12 h (střed),

- nastavení druhého kanálu: sekce OD1 - Gain i Volume na 17 h (max), sekce OD2 - Gain 12 h (střed), Volume 17 h (max), společné korekce Bass, Middle, Treble, ISF - 12 h (střed),

- nastavení sekce Master: Resonance 7 h (min), Presence 9 h, Volume 12 h,

- nastavení Power: 12 h (střed - tedy „přibržděno“ asi na polovinu výkonu).

Zvuk a srovnání

Sekce Clean - u modelu s EL34 ostřejší a překvapivě hlasitější zvuk, bohatší vyšší a středové frekvence, silnější úhozy se slyšitelným zkreslením, zatímco u modelu s 6L6 hutnější, ale zastřenější, pevně sevřený projev se zřetelnou kompresí. V obou případech nadstandardní velmi barevný dynamicky citlivý zvuk.

Sekce Crunch - hodně podobné zvuky se stejnou hlasitostí, přibližně vycházející z JCM 800 (doprovodný zvuk ala AC/DC), model s EL34 už jen lehce brilantnější, jiskřivý, příjemné, táhlé zkreslení, při ubírání hlasitosti na kytaře jen neochotně ubývá zkreslení. U modelu s 6L6 trochu pevnější basy, průrazné středy, vypískávané alikvoty se snadno a výrazně oddělují od hraného základu, vyčištění zvuku ubráním hlasitosti na kytaře přirozeně pozvolné.

Sekce OD1 - už zkreslenější, na vyhrávky či sóla vhodný zvuk, při stažení na kytaře už se prakticky nezbavíte zkreslení ani v jednom případě, u EL34 se však zmenšuje s nezměněnou barvou (u 6L6 mizí dříve basy), jinak opět výraznější výšky, pěkné medové středy, výrazné i basy, doširoka rozevřený, ale barevně vyrovnaný zvuk. U 6L6 převažuje spíše kompaktní hutnost, valivý masivní zvuk, při tlumení na kobylce výrazné a působivé „pumpování vzduchu“, v sólech jakoby menší zkreslení.

Sekce OD2 - nejvíce zkreslený, sólový zvuk i s polovičním gainem, u EL34 nedal posoudit, v tomto modu se projevila závada: vynechávaný šustivý a slabý zvuk. U 6L6 modelu moderní, na pevných basech založený, na středech lehce potlačený, tlačivý, avšak přehledný a srozumitelný zvuk i u podladěných kytar.

Závěr

Stejné nastavení obou zesilovačů pomohlo srovnat jejich chování v určitém, pro oba společném, bodě. Zároveň však nemohlo zachytit jejich specifické chování v nejrůznějších nastaveních. Oba jsou velmi zvukově adaptabilní a umožňují opravdu nesčetnou škálu prvotřídních kytarových zvuků. Patentovaná fukce ISF navíc skutečně věrně zprostředkovává porovnání „britského“ a „amerického“ zvuku. Pak už jen záleží na vaší, třeba i jen momentální, intuici při rozhodování, ani u jednoho si nezavřete cestu nikam, umí toho opravdu hodně. Pro mě byl tentokrát velmi lehkým, „o prsa“ vítězivším, favoritem model s EL34.

Autor: 
Vladimír Dvořák