zobrazit:

Blackstar HT Studio 20 hlava + box HTV 112 - kytarový aparát

Blackstar HT Studio 20 hlava + box HTV 112 je kytarový aparát příjemných rozměrů a hmotnosti.

Firma Blackstar už před časem docela mocně vtrhla na trh kytarových efektů a aparatur a dnes její výrobky patří k ceněným a kvalitním napříč celou širokou nabídkou jejích produktů. Dnešní test je určen mnoha kytaristům řešícím problém spojitých nádob - zvuk versus váha.

Popis

Klasický, střídmý design hlavy a bedny v sympatickém rozměru nebudí nedůvěřivé pohledy ani ze strany zvukového puristy, ani nosiče. Možná až moc decentní šestihranné ovládací knoflíky se na černém podkladu černého panelu téměř ztrácejí, naštěstí jejich bílá ryska dovoluje i z větší vzdálenosti dostatečnou vizuální kontrolu nad polohami jejich nastavení. Na první pohled zaujmou příjemné retro prvky v podobě vzorku průzvučné tkaniny boxu nebo zlaté lemovky. Někoho, podobně jako mě, může lehce znejistit absence druhého, jinak masivního přepínače - vedle toho s nápisem Power už zde totiž žádný očekávaný Standby nenajdete. U lampových hlav s EL34 v koncovém stupni poměrně neběžná záležitost.

Konstrukce

Zesilovač je navržen jako dvoukanálový (čistý/zkreslený), s nezávislými korekcemi, ale společným ovládáním výsledné hlasitosti (Master Volume) i úrovně digitálního hallu (Reverb). Trochu spartánsky strohé ovládací prvky čistého kanálu - pouze Tone a Volume -, vyvažuje naopak luxusní výbava zkresleného kanálu. Tady kromě běžných třípásmových korekcí (Bass, Middle a Treble) najdete, pro Blackstar už typickou, patentovanou vymoženost ISF (napodobuje přizpůsobení zesilovače „americkému“ či „britskému“ typu zvuku) a samozřejmě ovládání úrovně zkreslení (Gain) a hlasitosti zkresleného kanálu (Volume). Co naopak nenajdete, je ovladač Presence. Zesilovač s poněkud matoucím udávaným výkonem (při dvou EL34 v koncovém stupni) - pouhých dvacet wattů -, využívá přirozeného zkreslení v předzesilovacích i v koncových lampách. Na zadním panelu najdete sériovou efektovou smyčku (nelze ovládat footswitchem) s přepínáním dvou úrovní citlivosti, a kromě tří různě impedančně přizpůsobených výstupů pro jeden či dva boxy, také výstup pro nahrávání se simulací mikrofonem sejmutého zvuku.

Reprobox HTV 112 je osazen jedním dvanáctipalcovým reproduktorem Celestion, kromě výkonu osmdesát wattů a šestnáctiohmové impedance bez dalších podrobností. Zezadu je box polootevřený, s jedinou jackovou vstupní zdířkou.

Zvuk

Sastava hlavy a boxu se aktivuje zapnutím spínače Power, bez již zmíněného spínače Standby pak zvukově přímo nabíhá až po několika vteřinách.

Čistý kanál je přes minimum ovládacích prvků překvapivě hotový, s výbornou dynamikou a i při nejnižších hodnotách Volume si zachovává lehce nakomprimovanou charakteristiku ataku trsátka. Změnou vzájemného poměru ve prospěch hlasitosti kanálu Volume oproti celkové hlasitosti Master Volume čistý zvuk znatelně tloustne a hutní, až k lehkému, ale opět velmi kultivovanému crunch zvuku v dynamicky výrazných špičkách.

Zkreslený kanál přes absenci ovládání Presence skýtá dostatek možností k dosažení kvalitního zvuku všech představitelných kytar. Na udávaných 20 W překypuje rezervou v basech, kde se hlavně u „amerického“ zvuku (ovladač ISF vlevo) zdá, že brzdou k masivnějšímu, ale i tak dost hlasitému projevu, je pouze jeden reproduktor v reproboxu HTV 112. Což se potvrdilo připojením 1200W kytarového reproboxu, jenž dovolil naplno ukázat schopnosti hlavy HT Studio 20. Avšak i s boxem HTV112 je zkreslený zvuk zdravě agresivní a průbojný, v kapele se přes udávaných 20W bez problémů prosazuje. Středy a výšky jsou někdy až moc jedovaté, korekce se pro mě ustálily na 10 h u Treble a Middle a maximu - 17 h - u Bass potenciometrů. Škála Gain je opět plynulá, v polovině dráhy je zvuk už dostatečně dlouhý i na sóla a bez problému přechází do zpětné vazby. O funkci ISF se už psalo v mnoha jiných testech a i zde skvěle plní svou úlohu a znatelně ovlivňuje výsledný zkreslený zvuk. V „britském“ nastavení se zvuk přesouvá více ke zpěvným středům, výborně použitelným v sólech nebo bluesových vyhrávkách, v „americké“ variantě jdou do popředí basy a středovýšky, takže i podladěné party jsou masivní a zároveň srozumitelné. Digitální hall je nastavitelný pouze svou hlasitostí k výslednému zvuku, a přestože je kvalitní a barevně neovlivňuje základní zvuk, jeho reálná použitelnost je v první polovině jeho dráhy, pak už se hodí spíše pro speciálně efektní party, např. „koupelnové“ sólo apod.

Celkově je zvuk barevností a výkonem příjemným překvapením. Svým jednoduše nepřeplácaným pojetím nabízí dva kvalitní základní zvuky, které lze kromě reverbu na palubě dále kultivovat ve smyčce či před vstupem, případně obojím. Z udávaných pouhých dvaceti wattů výkonu není potřeba mít přehnané obavy, zdejší kluby, myslím, v pohodě utáhne, navíc s výhodou barvy využitých nepřiškrcených koncových lamp. Na druhou stranu, všechno má své střízlivé meze, takže třepotání nohavic a rolování ponožek si asi víc vychutnáte před silnějšími aparáty. Pro kytaristy řešící hned po zvuku mobilitu aparátu se zdá být Blackstar Studio 20 ideální volbou.

Studio 20H/HTV 112

výkon: 20 W/80 W

lampy: 2 x ECC83, 2 x EL34/

repro: /1x12“ Celestion

počet kanálů: 2

efektová smyčka: ano

footswitch: ano

rozměry: 517 x 288 x 274 mm/619 x 536 x294mm

hmotnost 12,8 kg/17,6 kg

„Nikdy jsme nechtěli vyvíjet typický Blackstar sound, od začátku jsme měli jasno, že chceme nabízet co možná nejflexibilnější aparatury. Ale vymyslet samotné jméno firmy, to byly nekonečné schůzky...“

(Bruce Keir a Ian Robinson)

Klady: 
kvalitní zvuk
váha
zpracování
jednoduché a přehledné ovládání
Zápory: 
hall, ani efektová smyčka se nedají ovládat footswitchem
Autor: 
Vladimír Dvořák